Žíznětice

Nadmořská výška: 600 m.n.m.
Německý název: Schiessnetitz

Žiznětice, jméno se vykládá jako ves lidí Žizňatových. Osobní jméno Žizňata je doloženo v pol. 13. stol. Význam jména je odvozen ze slova „žizň“ – život, ve staročeštině spíše ve významu hojnost.

Žiznětice jsou vzdálené od Dešenic 2,5 km. Jsou poprvé zmiňovány v berním rejstříku plzeňského kraje roku 1379 jako součást dešenického panství. Podle berní ruly z roku 1654 byl v Žizněticích jeden sedlák jménem Mates Čech, čtyři chalupníci Markus, Perneska, Michl a Čech a pět usedlostí bylo vyhořelých, což bylo nejvíce na celém dešenickém panství.

S Dešenicemi byly propojeny po celou historii, v letech 1854-1916 však byly samostatnou obcí. Přináležely vždy pod dešenickou faru, školu i poštu a obvodní lékař sem jezdil za pacienty koňmo. Kaple na návsi je zasvěcena Panně Marii Pomocné. V obci působili dobrovolní hasiči a byly zde krom hasičské zbrojnice postaveny i dvě požární nádrže přímo v obci. Činný byl rovněž spolek mládeže. Roku 1928 byl do obce přiveden vodovod z blízkého vodojemu. Do té doby sloužily lidem domovní studny. Svítilo se petrolejem, elektřina byla do obce přivedena až po roce 1945.

V první světové válce padli v Srbsku roku 1914 Karel Stuiber (*1887) a Karel Haider z čp. 7 (*1888) v Rusku roku 1915. Ze 2. světové války se nevrátili: Karel Stuiber z čp. 8 (*1910). Alois Tauschek (z čp. 12 (*1909) a Albert Fleischmann z čp. 14 (*1907) všichni padli či se ztratili v Sovětském svazu.

V roce 1945 měly Žiznětice 24 domů a 115 obyvatel. Našli bychom zde jednu hospodu, kterou vedla Leni Stuiber. Ocenění hospodské Magdaleny Stuiberové Společenstvem hostinských z Nýrska z roku 1936 je exponátem muzea pivovarnictví. Dále byl ve vsi truhlář a několik lesních dělníků, jinak samí sedláci.

1907: 21 domů, 102 obyvatel (Seznam míst v království Českém, 1907)
2008: 11 obyvatel (Úřad městyse Dešenice)
2011: 13 obyvatel
2021: 13 obyvatel


Mapa